Prasklá chvíle
Prasklá chvíle
Jaké je to být zrcadlem
a lámat věčně světel len.
Bdít nad každým pohledem,
co pouští tam a pouští ven.
Než den oběhne kolem činů,
do ran napustíme lihovinu,
hříchů vyznáme jen polovinu,
a pak údiv střídá údiv, inu.
Tmu chci víčkem procítit,
v něm ulehne a pojme klid,
přízraky střepy smýt,
proniknout, a už nic necítit.
Ze snu, co zdál se čirý,
probudím se v prasklé chvíli,
stíny s omítkou se usmířily,
já žel s metaforou jsme tu zbyli.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
jaké žel?? :DD
měls napsat - a já jak želé s metaforou - jsme okolnostně zapružili :)*
máš tam úžasné příměry, myšlenky - !
nezapomeň, že želé může být jako lidská vůle
– pružné, měnící tvar podle okolností - nicméně pořád drží svůj základ
*
06.05.2025 07:38:56 | šuměnka
