Město z papíru

jako pírko v oparu večerním

vcházím do města z příběhů

domy z šepotu mě vítají

 

vysoké sítě z pavučin

chytají sluneční paprsky

jež se tříští o okna z metafor

vrhají odlesky na dláždění

vzduch voní inkoustem

a starými knihami

opojnou směsicí nápadů

 

toto je město snů

kde každý temný kout

ukrývá tisíc let setkání

ulice se vinou jako verše

klikatou cestou umění

psané časem

slzami a vínem

 

stíny minulosti tančí v ulicích

nevyslovená slova visí ve vzduchu

bloudím v labyrintu emocí

 

zde stojí dům lásky

hned vedle domu nenávisti

na konci ulice se krčí dům

utkaný z osamělosti —

prázdné naděje

kámen šeptá tajemství

pak křičí do tmy

 

mosty naděje z měsíčního prachu

klenou se nad propastmi ztrát

v mém městě z papíru

z křehkých slov stavím zahrady

kde šumí motýlí křídla

 

jsem básníkem i vandálem

tvůrcem i ničitelem

jsem králem i katem

 

toužím toto město ukrýt v dlaních

před drsným dechem světa

jeho snovou krásu

papírových střech

spanilost

jež i v zániku šeptá

o znovuzrození

~