Anotace: Sedm zastavení na mystické cestě. Dialog s Angelusem Silesiem o vidění neviditelného. Poznámka autora: Jsou tam tři nespisovné výrazy - vím o nich. Jsou záměrné a účelové pro mou báseň.
═══════════════════════════════════════════════════════════════
K D E M L U V Í B Ů H
═══════════════════════════════════════════════════════════════
✦ ✦ ✦ ✦ ✦
Jdi tam,
kam jít nemůžeš;
Slyš, kde nic nezní v sluch;
Viz, kde nic nevidět
a jsi tam, kde mluví Bůh.
— Angelus Silesius (1624-1677)
───────────────────────────────────────────────────────────────
J d u —
vydlážděnou cestou
b o s ý.
◈
C í t í m…
pod nahýma nohama
celý svět.
◈
S l y š í m…
praskat
prázdnotu
a tvar.
◈
V i d í m…
v slepém oku
světlo
hvězd.
◈
C h u t n á m…
vibhuti
na jazyku —
popel bohů.
◈
V d e c h u j i…
ambrózii lásky
mimo všeho
vědomí.
◈
J s e m…
mezera
mezi
α
│
────✦────
∞
────✦────
│
ω
Držím Vesmír
pohromadě.
✦ ✦ ✦ ✦ ✦
═══════════════════════════════════════════════════════════════
Zdeněk Vlha | z cyklu: Mystická cesta
═══════════════════════════════════════════════════════════════
A víš, srdíčko, že já mám někdy pocit, že nevim vůbec nic? Přesto je mi na světě moc fajn - bolí i těší, tohle složitý místo, ale rvu se o něj, mám to tady ráda...
Ale vím, že nejdu cestou mystiky - já prostě jen žiju a proto i tenhle komentář k tvé vysoké básni. Je krásná, je plná a oslovuje - a já si ji vychutnala "u kmene stromu, u zurčící řeky" - hezká chvilka, děkuju*
21.07.2025 15:05:59 | cappuccinogirl
Cappuccinko, vědět, že nevíš NIC - je známkou Moudrosti. Protože v tom NIC je ukryté VŠE. Aspoň tak o tom mluví mystici? - :-) Ale to Ty VÍŠ...
Já asi taky nejdu úplně cestou mystiky. Vybral jsem si z každého - ismu - jen to co oslovilo mou duši a udělal jsem si z toho jakoby svou vlastní vnitřní nauku. :-)
Líbí se mi, jak píšeš, že se rveš o tenhle svět. To je přesně ono - žádné vznešené levitování nad realitou, ale poctivý zápas s každodenností. Bolí to i těší - a v tom je celá ta krása.
Víš, možná právě tohle je ta nejčistší mystika - žít naplno, cítit všechno, nebát se bolesti ani radosti. Žádné útěky do abstraktních výšin, ale být tady a teď ( i o tomto píšou mystici:-))) ), u kmene stromu, u zurčící řeky.
Děkuju Ti za ten obraz - jak sis mou báseň vychutnala v přírodě. To je vlastně nejlepší způsob čtení poezie - ne v hlavě, ale celým tělem, všemi smysly.
Tací jako Ty, milá cappu (jak Ti tu říkají na Literu) rozumí těm vysokým básním nejlíp. A to vidím i na Tvých komentářích. Ty žiješ srdcem a duší. Proto Jsi tak vnímavá. Nečteš rozumem.
Moc si vážím Tvého komentáře - připomněl mi, proč vlastně píšu. Ne kvůli mystice, ale kvůli těm chvilkám vzácného spojení.
21.07.2025 21:49:58 | malé srdce - Z.V.