Anotace: Je to o tom divném pocitu, když stojíš pod starým stromem a napadne tě, kolik toho viděl, a pak zvedneš list ze země a spatříš ten příběh.
Kdybych měl paměť,
jako má Dub,
co tisíc let v zemi sní
o jediném kroku.
Sbíral bych verše
z letokruhů hvězd
a ukládal je
do šlépějí mých cest.
Kdybych měl pouze
okamžik,
položil bych ruce
na svůj stín.
Pod nohama šustí list —
zvedám jej,
čtu mezi řádky:
dopis podzimu.
〜
Staré stromy píšu príbehy...a dobrí básnici ich od nich takto krásne prepisujú...
30.07.2025 16:59:12 | BlueZ
Díky BlueZ. Kdo jiný než Ty, živé srdce básnířky, porozumí mé básni?
31.07.2025 00:18:49 | malé srdce - Z.V.
nádherně poeticko-romantické, výkvět poezie ... ST**
30.07.2025 16:55:11 | Pablo Kral
Tvá návštěva mě těší Pablo, zkušený básníku, který se nebojíš experimentovat a dokážeš být temný i lyrický. Děkuji za zastavení, fascinující básníku svých veršů.
31.07.2025 00:26:34 | malé srdce - Z.V.
tisíc let proti okamžiku
a uvědomění, že leckdy pouhá chvilka vydá za léta
nádherná báseň, srdíčko*
30.07.2025 10:37:47 | cappuccinogirl
Ahoj cappuccinko, moc Ti děkuju za milá slova. Jsem rád, že se Tě verše dotkly. To potěší každého básníka.
31.07.2025 00:30:11 | malé srdce - Z.V.