Vesnická politika

Jsem příliš starý, abych věřil v revoluci…

Tak to mi Nohavica vážně mluví z duše

a řeknu stručně, možná trochu suše:

Jakápak revoluce u nás na vesnici?

Když ráno vstanu, podojím krávy,

vyženu na pastvu, poklidím chlív,

posbírám vejce, nevím, co dřív.

Z rádia poslechnu si dnešní zprávy.

Hrozí nám levice, hrozí nám zprava,

občané volte mě, křičí tu každý,

pro hlasy voličů jsem schopen vraždy,

v tom českém rybníčku jsem ryba dravá.

Jdu dřevo naštípat, měl bych jít vařit,

a potom odpolko posekat trávu,

připravit zvířatům večerní stravu.

Jenom tak může se nám dobře dařit…