Nekonečný maratón zmaru

Nekonečný maratón zmaru
Tak ubíjejíc, svou tíhou,
kterou upadá jest na naše těla
Sžírajíc nás pomalu

Periodicky, kousek po kousku
Uždibuje špetky našich snů,
našich duší samotných
chorobou postižených

Nemilosrdně tiká do rytmu,
jenž řídí melodii života -
která stejně jako ořů kopyta
čeká na naplnění korytu

Jednoho dne však krmě dojde
byť i hřebec pokován v prsť uléhá
Nikoli pýchou srdnatou -
skolen jest oř porážkou

Jen bubny tikající zkázy
Jsou slyšeny v skonu maratónu
Coby pocit připomínajíc tonu
Bez jakékoliv spásy