Růžová a fialová růže pro tetu Janu

Růžová a fialová růže pro tetu Janu

Na zahrádce v malé vesnici,
kde rostlin mnoho kvete.                            Jedna z nich srdce uchvátí nejvíce -
růže, královna krásy i tajemství a srdečnosti.
Růže červená, v srdci má laskavost,
sílu milovat a žít pro radost.

Růže fialová v tichu září,
duchovno, tajemno v sobě skrývá v tváři.    Na zahrádce tety Jany kvete,
u zadní brány, kam vidět není.
fialová růže v křoví spí,
a přesto světlem zahradu zdobí.

Příroda - dar Boží od věků,
už v ráji Adama a Evy bez hříchu.
Děkujme Bohu každý den,
za život, světlo, strom i len.
Milujme, začněme od přírody,
v jejích květech najdem svobody.

Květiny mají moc, kdo ví,
kdysi i zloděje prozradily v tichosti.
Mluví s námi, beze slov,
šeptají listem i květy a voní.
Proč v přírodě klid cítíme,
proč u stromů bezpečně dýcháme?
Vždyť i my jsme její částí,
ale pozor na trny a pasti.
Krása povrchní má někdy i ostrý hrot 
tak, jak život má svůj proud.
Příroda je dokonalejší než my lidé,
z ní pravda nikdy nevyprchá, nezmizí.
Bůh dal nám byliny i maliny,
vše může léčit — i ublížit