Ruka osudu

Mlžný opar nad naší dědinou
svět spojený jen s rodinou

Hlasy dálky, které už jen šeptají
myslím si na tebe stále potají

Léta běží, oko stárne
tělo trochu stále tvárné

Hladím po hřbetě svého chlupáče
doby, kdy to bylo štěně, už minuly

Z mé osoby udělala doba statného vousáče
koleje v dáli v oku se už jen svinuly

Ztěžka kráčím v dnešní době
rok za rokem blíže návštěvě na vlastním hrobě.