Paní učitelce Marcele

Když mě učila paní učitelka Marcela,

do školy jsem se vždy ráda vracela.

Měla dar učit i pochopit,

děti ji však uměly rozhodit.

Respekt si dokázala zbudovat,

přesto ji měl každý rád.

Empatie a láska k jejím žákům

zavřela ústa i třídním darebákům.

Učitel, jenž předal velkou část sebe,

pro toho musí být otevřené nebe.

Marcelko, budeme na Tebe vždy vzpomínat,

bylas nám mamkou –

co víc si přát?

Mohla jsi tu být s námi déle,

odpusťte tykání,

měla jsem Vás za přítele.

Čas je neúprosný, a o to víc cenný,

nevíme, kdy na tomto světě skončí naše směny.