Krajina

Anotace: „Krajina“ není místo, ale pohyb. Člověk v ní odkládá kontrolu a nechává se nést oblinami a vodou. Ženská krása tu není objektem, ale způsobem bytí – tichým, otevřeným a plynoucím.

Krajina

Nechávám oči spočinout.
Měkké vlnění luk,
které se zvedají a klesají
bez ostrých hran.
Nechávám je rozplynout.

Koruny stromů,
do nichž se vítr opírá
a déšť česající krajinu,
ve kterém vlní se při každém
závanu obilí i tráva.

Nechávám je plout.
Tůně mají dno,
ba v jejich hloubce
hladina hrbí se jako velrybí oči.
Nechávám je utonout.

Na okraji lesa krajina otvírá náruč,
údolí tiše kmitá mezi kopci,
které ji objímají,
nepohnuté jako linie horizontu,
aby se nerozsypala do dálky.

Nechávám je splynout.
Zaoblené návrší zalité světlem,
kde se paprsky nerozlévají
úplně rozplývavě.
Nechávám je prosvitnout.