JESTLI NEBE, JE SHŮRNÉ NEBE

Prokřehlé divotvorno strání
mrzne do ztvrdlého kamene žuly
když sychravý pláč se třese
tou metelicí
a posmutnělým obloukem myšlenek
umírá srdcebol křídel havranic
do nasněžených krás košatých korun
co dál navnímává v kynoucí melancholii dokořán.

Vás leklé osamění jezerních ponoření.


Jestli se v nich odráží i lom závěsných zatmění šepotů...?

Zlať se tu moudřivé mlč
a sbohem kabátku.
Ty klikatý poutníku hvězdářského umu sebeučení.


Jestli nebe, je shůrné nebe?
Je i není průzračnost o to hlubším dojmem?

Bývalas a stále jsi uprchlická.