Kapsa

Životem drhnu bledou tvář,

chutí mentolu dne.

Taková bývá společnost.

 

Kráčím a ohlížím se zpět,

byli jsme jimi vyplaveni,

vyhozeni sutí ven.

 

V kapse svírám minci,

ještě pálí otiskem,

který jsi do ní vnesl

svým tepelným znakem.

 

Dívá se na mě papír

a knoflík ztracený z kabátu.

Skrz jeho dírky hledím

do barev alkoholu -

noční krajiny.

 

Jednu ruku schovám

a cítím, jak odchází mráz

z rozpraskané kůže.

 

Tam v kapse nepořádku

už víc nenacpu.

Je tam teplo,

špína -

 

ale to se ještě může.