Anotace: Báseň o vnitřní bolesti, neuzavřených emocích a ztracených možnostech, které zůstávají viset mezi tím, co mohlo být, a tím, co už nejspíš nikdy nepřijde.
Je to zvláštní pocit,
zase chodím ulicí.
Sám uprostřed noci,
cítím příchod jara.
Jsem pořád zamrzlý v zimě,
s bolestí tisíců jehel,
co ztratily se ve slámě,
na níž jsem si ustlal.
Tolik plánů mělo ještě vzniknout,
a zůstaly jen někde mezi námi.
Teď visí někde mezi sny a tichem,
kam se neodvážíme sami.
Pořád jsem hůl nezlomil,
proto to tak strašné bolí.
Stále mě k tobě něco pojí,
sbohem bylo málo.