Pocta

Zdálo se mi o nich, i když slunce nesvítilo

a místo ptáků byl slyšet ryk,

od helmic se temno odráželo

a v čele statečný panovník.

Na vlajkách zaschlá krev podobá se rzi

a otvor ve skále mrtvě vyhlíží,

po dlouhých letech národu plní se sny,

když k posledním nádechům se přiblíží.

Nakolik musel být lid vyděšený,

než se zazelenal suchý dub,

jak moc musel být stát vypleněný

pro naplnění jedné z nestarších smluv?

Hrdých tváří jsem se ptala,

na jazyku slova díku

a chvíli před tím, než jsem vstala

Blaničtí drželi se svých zvyků -

- zemi zachránili.