v korunách

v korunách dávných časů
kdy ze studánek mohlo se pít
a kadeře říkalo se vlasům
romance mnohé uměla popálit

z bolesti náš svět se zrodil
prostorem tmou, vidím ten rozdíl
minulost v nicotě zmírala prázdná
prodleva rozsudku zdála se spásná

když kordem vyšiješ zprávu
co vpíjí se jim do rukávu
pergamen tu nemá místo
vidím tvář její, čistou ...

pak přijal jsem běs
jenž rval se mi tkání
a ve ztrátě ticha
svůj vzdor hledal v rozjímání

našel ho v korunách dávných časů ...