Noc duchů

Dávno se setmělo
slunce snad zetlelo
kde soumrak kopal mu hrob,

měsíc se potácí
hvězdy jsou diváci
zírající z dávných dob.

Stín stromů bezvěkých
kolébá ve větvích
poslední písničku vran,

Úplněk zazáří
světlo se odráží
od stříbra kouzelných bran.

Nad lesem do dálky
přervané korálky
rozletí se divý smích,

pak spustí kapela
bez tváře, bez těla
písně v rytmech bláznivých.

Pak v mlhách soumraku
jak v róbách z brokátu
tančí rej překrásných dam,

na bělostných tvářích
zlo jak šperk zazáří
vysmívá se pověrám.

Poutníku, pozor dej
v úplňku nemeškej
z lesů rychle spěchej ven,

dříve než přiletí
duchové prokletí
sevřou tě ve věčný sen.