Anotace: smutné i když trochu veselé
Na malém dvorku uprostřed stínu
matka se sklání k mrtvému synu
Té malé stařeně čelist se klepe
do ticha vesnice srdce jí tepe
Pokousal chlapečka divoký pes,
uhryzlou ručičku v tlamě si nes.
Naháněl tatínek po obci pejska,
po synkovi i ručičce se matičce stejská.
Užral pes ručičku malému chlapečku,
v tichounké ulici, na malém dvorečku.
U lesa chlapcovu ruku zahrabal,
jenom se olízl a zase běžel dál.
Honí tatíček zlého psa po poli,
nadává, hlomozí jak stařeček o holi.
Hafan však je v nejlepší kondici,
utíká pánovi dvouproudou silnicí.
Ten tam je pes jež zabil mu synka,
pán vrací se domů a únavou blinká.
Ráno se dočetl v raním tisku
o přejetém, zuřivém, odporném psisku.
Synáček zemřel matičce v náručí,
bez ruky, bez nohy ať každý se poučí.
Hladiti neznáme pejsky po srsti,
nosí vždy dětem a rodičům neštěstí
nebýt těch zdrobnělin, byla bych na rozpacích co s tím - dost věcí by mi tam na vážný poezii vadilo, třeba aj logický rozpory - ale díky těm zdrobnělinám to beru jako parodii a přes dost morbidní téma chápu úsměvy ostatních :o)
20.01.2008 14:52:00 | hanele m.
v posledni sloce opravit chyby a bude to na hvezdicku nebo mesicka xD jak chces
20.01.2008 11:59:00 | Zamilovaná do nezamilované doby