VLKODLAK

VLKODLAK

Divoké oči, v ústech pachuť krve,
nespoutaná volnost, strach ze sebe sama,
na rukou hříchy, jen míň jich bylo prve,
než zase zabil za úplňku pod hvězdama.

V srdci má tíseň a v dáli mocné vití,
to družka k sobě ho volá,
i ona dnes zabila toho, kdo mohl dál žíti,
a měsíc se jim vysmívá shora.

Vědí, že vina je zítra bude tížit,
ale nepozná na nich nic ničí zrak,
a příště po strašlivé smrti bude zas žíznit
prokletý tvor, hladový vlkodlak.