Droga

Sebral nůž a vjel do kůže
jak jen tohle dělat může...
ptal se často, vlastně stále,
jenže potom nenadále... zajel znovu...
zajel výše, hladil šíji,
hleděl na nůž, jak krk míjí
a pak uříz dva tři vlasy.
Proč jen pořád slyší hlasy.
Křičí bludy! Pořád znova!
Jak jen se před nimi schovat
když jsou všude. Tam i tady.
Umírají snad i hlady
aby mu sežraly duši.
Jeho klidný život ruší
a on páchá pak ty činy.
To není on. Vážně! Někdo jiný drží střenku
On je uvnitř něj. A venku jen ruka.
A pak tělo, v kterém cuká,
teče z něj krev, utíká život.
Je jak letoun. On je pilot
bez licence, který míří střemhlav k zemi,
cítí život všemi vjemy...
ale smrt je všude kolem...
stříká z těla horem dolem
jako z toho před ním krev.
Je to kráva. On je lev a tak si vezme, co mu patří...
žádná lítost - pěkně na tři
projede to dívkou nůž.
Je to droga, to je jasné.
Koukat jen, jak tělo hasne...
Mít tu moc. Hmmm... je tak krásné...