Odpusť mi

Svírám tě v náruči, jsi tak chladná,
tak tichá, bledá a bezvládná,
po tváři mi stéká slza zrádná.

Vím, takhle jsi to nechtěla,
myslela sis, že potkalas anděla
a přitom jsi narazila na ďábla.

Však už je pozdě litovat,
lítost – ten cit bych neměl znát,
tvou krev jsem chtěl jen ochutnat

a místo toho jsem ti život vzal,
však sám se sebou jsem se pral,
když tvoji krev hladově jsem sál.

Nakonec však zvítězil můj hlad,
však teď vím, že měl jsem tě rád
a navěky budu si to vyčítat!