Sen?

Na stole mi zhasla svíčka,
únavou mi těžknou víčka,
nechci však spát a snít,
bojím se oči zamhouřit.

Zase by se mi ten sen zdál,
sen který mi můj klid vzal,
že v mém pokoji cizinec se nachází
a k mé posteli tiše přichází.

Je to člověk či pouhý stín?
Do tváře mu nevidím,
zjevil se tu znenadání
a náhle nade mnou se sklání.

Snad si se mnou zahrává,
jen moje bujná představa,
nakonec však usínám
a dál už nic nevnímám.

Když se však ráno probudím,
tuším, co v zrcadle uvidím,
na krku mám dvě ranky,
jako malé bledé kaňky.

Komu to však říct, kdo mi to uvěří?
Vždyť na upíry dnes už nikdo nevěří.
Hloupost, musela jsem se o něco poranit,
jak jinak by to taky mohlo být?

A už zase je noc a mě se chce spát,
však sama sobě nemůžu lhát,
kéž by byl už zase bílý den,
já bojím se, že to není jenom sen.