Elenina zpověď

Elenina zpověď

Snad Ďábel si zasedl
a Bůh na mě zanevřel,
koho ráda měla jsem,
ten brzičko mi zemřel.

Otce zavraždil mi snad
hladem vzteklý vlk,
zlámal mu krční vaz;
snáz, nežli paví brk.

Bratr v bitvě padl,
za krále a naši vlast,
s matkou jsme si byly
na rány v srdcích mast.

Však, krátký čas je tomu,
i ona opustila mne;
k hříšné šanci, že též zemřu,
má naděje se nyní pne.

Na smrt hříšné myšlenky
ovšem hnedle odháním.
Boha prosím, kéž se z moci
zlého Ďábla vymaním!

Ďábla, co mi blízké vzal,
co sny mé v můry noční mění
a můj úsměv dříve šťastný
v zoufalé dne probrečení.

***

Další - http://liter.cz/Basne/246215-view.aspx