Vlkodlaci

Jakmile se blíží noc,
duše se zachvívá,
to jak šelma v nás,
pomalu ožívá,

Trhat a rvát,
oběti bez jména,
to je náš úděl,
když přijde proměna.

V noci běhat po lese,
s bratříčky vlky,
tenhle úděl přijímáme,
nekonečně dlouhé roky.

Ve dne zas přijmeme,
lidskou podobu
a tohle tajemství si vezmeme
sebou do hrobu.