Píseň o upírech - II.

Anotace: Část 2

Sbírka: Píseň o upírech

Nebojte se, tak zlé to zas není.
Sluneční paprsky role mění.
Avšak teď na mýtině je král,
tvor, který by krev sál.
Nestůjte tak opodál.
Je to nebezpečné.
Upírky jsou i za pouhý litr vděčné.
A je jich tam teď mnoho,
mají žízeň.
Chtějí sklizeň.
Tančí spolu bledé tváře,
pláštík se jim trochu páře.
Černá nit to spraví.
Společně se zdraví.
S ženami s černými vlasy,
s muži, kteří pobrali víc rozumu než krásy.
Starci s mladými kráskami,
muži s dávnými láskami.
Všichni s obličejem bílým,
všichni s úsměvem milým.
Který odhalí jen jednu malou chybičku,
jednu menší vadu.
Ďábel prý nosí Pradu.
A tahle divná sbírka lidí?
Za co se oni asi stydí.
Za dva krásné špičáky, co jim z úst hledí
na nás lidi – při tom pohledu jsme smrtelně bledí.