Vražednice

Rány pěstí, křik a zlost,
doprovazí opilost.
Nadávky a ponížení,
láska už tu dávno není.

V temném koutku schoulená,
v roušce noci oděná,
třese se, pláče, smutně lká,
vžyť zavraždila člověka.

Krev cítit je na sto honů,
bojí se, však nesmí domů.
Tam v tratolišti krve, střev,
muž její, Ignác, je mrtev.

Červy tělem hýbají,
mouchy kolem létají,
šerif už je přítomen,
na vzduch musí vyjít ven.

Tak už chytli vražednici,
staví pro ni šibenici.
Oprátka jí rychle rdousí,
bledá smrtka kosu brousí.

Pro výstrahu vrahům všem,
visí venku přes týden.
Slétají se kolem ptáci,
mrchožrouti mají práci.