Zoufalá

Můj pane bělostných tesáků,
přijď pro mě ze světa přízraků.
Hedám tě, můj pane z zásvětí,
snad můj hlas za tebou doletí.

Můj pane z krajiny vzdálené,
jen tvůj žár mé stíny zažene.
Nenech mě tady v mém hledání,
v mém světě žije jen strádání.

Pláču tu v bolestech schoulená,
mám strach z svých lidí, jsem zraněná.
Ty jsi mi nadějí jedinou,
bez tebe moje sny vyhynou.

Můj pane, zbav mne mých příkoří,
dokud mé city v nich neshoří.
Můj pane z míst, kde je věčná noc,
volám tě sem na Zem pro pomoc.

Můj svět je krutější, než ten váš,
klidně se vyvrátit mi to snaž.
Ve vašem světě jen není den,
v tom mém však na vždy vězněm jsem.

V zoufalství, s žiletkou krvavou,
volám tě svou vlastní popravou.
Buďto mě uzdrav, nebo nech,
jenom mi dopřej chvíli slech.

Můj pane, můj vládče stacených,
vím, že jsou mé city k tobě hřích,
můžeš mě za ně klidně zatratit,
však v lidský svět já se nechci navrátit.

Vezmi mě s sebou k svému světu,
vyciť můj žal a tuhle větu.
Tak mě zbav toho, co mě škrtí,
nebo mě ponechej zde napospas smrti.