Bída

Jsem poslední zpěvák vlčích písní,
a toulavým kočkám princeznou,
ta po níž se plive, strůjce tísní,
kde zla z útrob lidstva vyhřeznou.

Jsem jezdkyně, s čtyřmi jezdci cválám,
na místo hřebce, černý pes,
já lidský cit nikdy nepoznávám,
a milenec můj je smrtin běs.

V pustinu měním širé lány,
vodu již piju trávím jedem,
z ptáků vám nechám jenom vrány
nahradím slunce chladným ledem..

Svážu svět v klubko ostnatého drátu
žiletky do něj zabodám,
s oltářem nezdarů a zkratů,
nechám vás postavit mi chrám.

Jsem poslední pěvec vlčích tónů,
a toulavých koček vévodkyně,
však za zvuků polnic, bez pardónu,
jsem ta, která nikdy nepomine.