Dům na pěšině

Šla jsem v sama v noci,
po lesní pěšině,
která vypadala víc než děsivě.
V dálce zchátralý dům,
mám jít blíž?
Srdce mé přepadla zvláštní tíž.

Jsou v těch oknech mříže?
V dáli straky zpívají své písně.
Ustrašeně jsem zaklepala na rám dveří,
tohle mi stejně nikdo neuvěří.

„Co tu chcete?“
obořil se na mě muž,
zaklepání nejde vzít zpátky už.
„Prosím o nocleh a o něco k jídlu a pití“
straky vystřídalo vlčí vytí.

Že já radši nezůstala v předsíni.
Napadlo mě, když ocitli jsme se v kuchyni.
Kuchyní ozývá se dětský pláč,
co je sakra tahle rodina zač?
Malý klouček sedí na stole,
matka mu řeže prsty.
„Psss“ konejší ho
„Vyděsíš nám hosty…“