Duše sebevraha

V mém životě krom zármutku už dále nic není,
vystoupil jsem v rozbřesku na nejvyšší most.
Co horšího než smrt najdu ve věčném osamění?
K pláči tisíc důvodů, žádný pro radost.

Jen okamžik! Jak stanul jsem - oči k východu,
jak slunce by mě lákalo - pojď ke mě - jeden krok,
dnes vím, že dobře vybral jsem své místo k odchodu,
dnes je to s jedním dnem celý první rok.

Jen jediný můj čin dnes mě z hrobu budí,
třeštím oči do tmy, v níž dále už nic není,
chladná země na kostech zetlelých mě studí,
ach nenechal jsem rodině žádné rozloučení!

A teď ni v hrobě studeném nemám nikdy klidu,
věčně pohřben zaživa - však k žití žádná snaha,
i kdybych se zas připojil k stárnoucímu lidu,
nikdo z nich už nestojí o duši sebevraha.