Nový král

V prachu a popelu, ve střepech pravd a slz,
na kostech rebelů, s dýkou, jež prošla skrz,
s úsměvem harpie, s pohledem mrtvého,
stal jsi se netvorem, jenž nemá rovného.

Krev, již už nesmyješ, kane ti po kůži,
splácíš tak vlastní dluh – mocní nic nedluží.
Zabils své svědomí, že bylo na obtíž,
jak je svět nelidský, ze všech přec nejlíp víš.

V prachu a popelu, ve střepech pravd a slz,
na kostech rebelů, s dýkou, jež prošla skrz,
nechal jsi slabé a bouřící padnout,
aby jsi zbytku moh bezpečně vládnout.