Smrtihlav

Jak temný stín táhnu se tmou,
tou cestou dlouhou, nekonečnou.
S tajemným cílem, lebkou na zádech,
má pouť je dlouhá, mám to ale pech.

Já jsem ta můra, co po nocích bloudí,
sem tam se do domu, nevítána vloudí.
Tichost letu, na zádech znak z kostí,
naslouchej, šum křídel se tě zhostí.

Bez smutku, citů, bez radosti,
ten dnešní svět, neujde zlosti.
Kolem sebe vidím nenávist jen,
nelidskostí, krutostí obklopen.

S životem krátkým, poznávám svět,
teď bohužel skládka, dřív jako květ.
Proč tohle a tamto asi se stalo,
komu kdeco spát nedalo.

Jsem noční motýl, na těle s lebkou,
s nevýhodou v boji, peru se s depkou.
Na nočního tvora, myšlenek dav,
to blížím se já,já Smrtihlav...