OBRYSY TVÁŘE HLASY

Anotace: stejný případ

 

 

na ničem co jsme dělali předchozích pár let už nezáleží
teď je všechno nové
a lepší
ujel nám vlak pochovali jsme otce a matku
a zůstali pozadu
čekající na zázrak na změny
a v kostech strach ze zítřků
jsme jen obrysy našich dětských představ
vtěsnané do seschlých těl
ztrouchnivělých jako stromy
zapomenuté v hlubokém lese nechané na pospas svému osudu
lidi kteří bojovali za svobodu byli ve svobodném světě zapomenuti jako první
jejich tváře bledly a ztrácely se pod nánosy blýskavých jednodenních hvězd
už to nikdy nemůže být jako dřív
všechna dřív už byla
začínáme nanovo
ale jen někteří
a co hlasy v hlavě
šeptají
jsou tam vzadu v hlavě
máš se zvednout a jít se udělat nesmrtelným
každý to chce
zanechat po sobě znamení že tady byl
značku sebe sama
jeden pro druhého jsme důležití
nenahraditelní
opotřebovaní
protože rosteme
zvětšujeme se ale zároveň v sobě máme málo místa
je to tak
životem se nikdy nenaplníš
jen sebou
sny představami touhami zlobou záští nenávistí touhou se mstít
a okolím
obrysy lidí
utvářejí tě
deformují
tlačí tě do svých tvarů
jejich tváře
jejich hlasy

nikdy nesmíš překročit řeku jen napůl
být po kolena ve vodě
a křičet
že jsi na druhé straně
jsem jeden z těch
kteří si zvolili smrt namísto dlouhého čekání na nic
a protože tě neumím milovat
jen vlastnit
vezmu si tě s sebou
oba upadneme do kómatu a zapomenou na nás
někde v ohni je pravda ale nenuť mě tam šahat
ty a tvé maso a já a mé kosti

ty a já jsme se už dlouho potáceli na pokraji
prostřednictvím žil
máš v sobě moc vzpomínek na malicherné životy druhých
všechno k sobě patří a každý se miluje
je to snad láska chtít aby jsi šla se mnou
a je to opravdu to co chceš?

nikdy se neptám
klidně mě sežer zaživa
jsi kurva jen kurva jen děvka co žije protože to ještě chtějí ti druzí

nechám tě být a ty mi utečeš
nikdy jsi neměla překročit řeku
a myslet si
že jsi se mnou na druhé straně
já tě potřebuju ale vím že tě nesnáším
a nejraději bych tě zničil a nechal tě
se mnou zemřít zaživa
jenže to nemůžu udělat
můžeš klidně křičet
ale my dva se nikdy nebudeme milovat
my dva si nemáme co říct
my dva jsme jen špínou velkého města
a malé tečky ve vesmíru
tak jdi a nech mě už být
jdi a já se ti ztratím z očí
až je zavřeš
a možná
možná

jednou překročíš řeku 
a
sežerou tě na druhé straně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

/