Anotace: Jedna taková spontánní, odolávající temnu...
Edgare, běda Ti, běda!
 Opět se vkrádáš do mysli mé
 zobákem havrana, zvěda!
 Ty jasně víš, jak myslíme,
 přesně víš, co hledá!
Nedostaneš ale nic,
 a tak schovej křídla!
 Nepustím Tě do okenic,
 ani ke zbytkům jídla!
Havrane, běda Ti, běda!
 Natolik jsi drzý,
 že mě rušíš u oběda!
 Zůstaň, poznáš to brzy,
 nikdo Ti nic nedá!
Havrane,
 řekl jsem ne!
 Odvrať pozornost
 ode mne!
A on stále vedle sedá.
 Běda, běda, běda!