ranní prostoje

ještě  mám  v čerstvé  paměti

duhový  odlitek  sejmutý

za  letu  z křídel  kormorána

těsně  předtím  než

má  snící  loď  ztroskotala

za  svítání 

u  ostrova  Faru

na  němž  znenadání

vyhas  pověstný  Maják...

na  žebru  Adamově

zaraženém  do  stropu

rozhoupala  se

 vrásčitá  panenka

enyky  benyky

krutohnát

poránu  chtělo  se  mi

jako už  tolikrát

sepsat  závěť

nebýt  jedné

 rozespalé  můry

doručené  noční  poštou

se  zpožděním

takže  se málem  utopila

v rozlitém  mléce

rozhýkaných  oslic

jímž  se  den

- jak  hejno zpozdilých  krkavců -

marně  pokoušel  naložit

  na  hřbet  břemeno

  stádní  všednosti

a já  jsem  se

pro  jistotu  zas

šel  vycpat  solí

 z  mrtvých  moří

- jako  už  tolikrát-

a  na  obličej

si  zbaběle  nasadil

posmrtnou  masku

leprózního  harlekýna

kterou  mi 

v  útlém dětství  mém

daroval  prapraděd Vševěd

od  břehů

říčky  Léthé

*