O skláři Petrovi,Leontýnce a rubínu

V blízkosti Blatného potoka
sklář Weber nechal postavit huť,
jež u Bedřichova byla do roka,
jak dělníci měli k práci chuť

Sotva zažehl v pecích žár,
lidé z daleka přišli, za prací,
aby vyfoukli výrobků pár,
jež ve výhni, se obrací

Starý Vajsejtl,šikovného měl syna,
který sklárně velkou dělal čest
foukal džbány,nebo sklenice vína,
přesto jej brzy stihne zlý trest

Leontýnka,jež byla Weberova dcera
jednou zakoukala se do Petra, skláře
však museli se scházet tajně, za šera
srdce jim žhnula silněji, než pecím záře

Starý Weber nepřál mladé lásce
a chlapce s dcerou sledovat dal
osud skláře Petra je nyní v sázce
po výhružce se o práci velmi bál

Mladý pár se ovšem scházel dál,
než je přísné Weberovo oko zvětřilo
Petr poté práci i lásce sbohem dal
ale nad osudem sklárny se pomalu šeřilo

Marně Petr slušnou práci hledal
při toulkách vzpomínal na svou milou
,,Kéž bych se s Leontýnkou zase shledal ''
Ale jako zázrakem, potkal se s vílou

Petr se Izeríně se vším svěřil
o ztracené lásce i Weberově huti
snad v duši záchraně sklárny věřil,
když u srdce cítí jakési pnutí

Víla pozorně naslouchá jeho stesku
,„Jsi dobrý člověk a šikovný sklář
vím, jak vrátit do života více lesku
a sklářským pecím věčnou zář''

Nakonec povídá: ,,Nemohu dáti radu jinou
Vhoď do sklářské pánve hlubin
dva prsteny,vykoupené tvrdou dřinou
z nichž nakonec utavíš červený rubín