Hnilobný zjev

Hnilobný zjev

Anotace: Báseň z mojí sbírky Nemocných svět

Moje texty nejsou romantické básně.

Promluvím a cítíš puch, jak kazí se mi dásně.

Myšlenky rozkládající pocit bezpečí a blahobytu.

Vystřelí lidí iluzi vysoko nad orbitu.

Rozkládám vše pěkné jak těla lidí mor.

Můj mozek je ze všech nejtemnější tvor.

 

Láska páska Jateční karáska.

Moje afrodiziakum je v sudu naložená mrtvola Mrázka.

Vyžívám se v temnotě a chladu.

Proto píšu texty bez ladu a skladu.

Přesto razím jednu velmi dobrou zásadu.

 Kdo se mi znelíbí tak dostane do panáka zásadu.

 

Sundám si roušku a s úsměvem jdu šířit nemoce.

Můj hlas v lidech probouzí v nitru potlačené temné emoce.

Kdo mě spatří, má chuť si život brát.

Uvidíš mou fotku a hodíš si kolem krku drát.

Chci si při práci jídlo dát.

Svoje potřeby dle norem společnosti musím na stranu dát.

 

Rád bych se chovat tak jako zvířata.

 Nemyslím tím, ale v drůbežárně vězněná kuřata.

Jsem asi spíše zvíře.

Pohlceno v instinkty tvořené víře.

Koná, i když to nemá na papíře.

Nepotřebuje na stáří pilíře.

 

Zvíře si řekne, ale ty se neprojevuj nahlas.

Společnosti vzor je nepotřebný mamlas.

Otravují mě nic neříkající videa bez pointy.

Co je světu potom, že santus do sebe futruje Jointy.

Nesnáším Youtubery zakládající na stupidním humoru.

Nechal bych je dělat šestnáctihodinové směny na stavbě do úmoru.

 

Žena v letních šatech voní se parfémem z růže.

Za ní stojím já majitel vředy pokryté hnisající kůže.

Student v Barbershopu nechal půlku svého brigádního platu.

Kravaťák na Václaváku si nechal rybičkami okusovat patu.

Mně nohu saje kapr plovoucí se mnou v rybníku.

Nechodím na manikúru, dávám přednost svému pilníku.

 

Vlastně je jedno, jak velký jsem zjev.

Stejně jak princ Krasoň i já mám v žilách krev.

Je úplně jedno kam vede naše životní trasa.

Stejně jsme společenstvím programovaní tvorové s kostí a masa.

Přístup k sobě nezmění. Bentli  nebo krabicák a lavička.

Lidé kouří a slepě věří, že jich netýká se, co zobrazuje krabička.

 

Učíme se fyzikálně proč je modré nebe.

Méně se však dovídáme jak chránit a rozvíjet sebe.

Rozvíjejí se křivé praktiky udavače .

Pedagog co to podporuje, by měl radši dělat na stavbě podavače.

Žádný živočich nedokáže tak sofistikovaně svoje mládě trestat.

Barbarů společnost už dávno mělo tohle přestat.

 

 

Tohle to byl shot s fantazie hnisajícího zjeva.

Přeji vám všem bolest jako při zánětu slepého střeva.

Budete se snad bolestí pod tíhou myšlenky kroutit.

Po nocích vás moje věty budou velmi rmoutit.

Až jednou dojdete k prozření.

Pak bude podobného jako já vzezření.

Autor 1 Prokletý Básník, 11.09.2022
Přečteno 115x
Tipy 3
Poslední tipující: mkinka, Marten, Stanislav32
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...my jsme všichni jako básníci prokletí, každej trošku jinak...ale líbí se mi že seš aspoň moderní či post-...

11.09.2022 12:17:04 | Marten

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí