Funebrácký expres

Na první nástupiště přijíždí vlak
starý, jako by ho vypravili z muzea.
Jede dlouhou alejí opadaných topolů
ale všichni cestující
měli strnulý výraz
nebo byli zamyšlení a nikdo
se s nikým nebavil.

Pestře zbarvený podzim
nasákl vlhkostí a vůní čerstvé hlíny.
na perónu čekal vlak
jenž byl vyzdobený ornamenty
starých pohřebních vozů.
jen záclonky v oknech snad utkaly stařeny z dehtové noci.

V jednom okénku se zjevila
hlava výpravčího jak odporný
Smrťák ve staré uniformě s čepicí do čela
jen místo plácačky
v rukou třímal rezavou kosu
s níž vyslal funebrácký expres
vstříc do temnoty

Po kolejích se mlha plazí,
jako odporný, slizký had
jenom stará, nádražní hala
jež připomíná obří hrobku
co pohlcuje lidi do svých útrob
za deště a za burácení hromů
zmizela v tmách s pachutí
kouře z uhelných dolů