MÉMU ZOROASTEROVI

Nemusíme se mít všichni rádi. Stačí, když budeme své ne sympantizanty milovaně ignorovat.
Je to lidské nepohodnout se. Dál je ale prevencí respekt jednoho k druhému. V mysli si můžeme myslit o "tom" člověku co je nám libo. Ale slovem nepřekročit míru důstojnosti. Třeba si i já uvědomuji, že jsem blbec ale nepřipustím to, že jako blbec nemůžu býti člověkem. Nota bene, když je kolem blbců, že ani nedohlédneš a bylo by na světě "vylidněno."
Je to jako v tom vtipu, kdy inspekce navštíví blázinec a při každém vstupu do jednotlivých místností všichni klienti oznamují, že jsou zdejší Bohové. Na konci dlouhé chodby jsou dveře s vizitkou říditel Dr. B. Moudrý. Inspekce zaklepe a vztoupí vně. Pozdraví se, a jeden inspektor spustí. "Tak jsme provedli inspekci psychického stavu a pohody zdejších klientů, pane doktore. Je zajímavé, že o sobě všichni říkají, že jsou Bohové. To je podivné!" Šéf ústavu se krátce zamyslí. Zamračí se a nakloní se k uchu inspektora. Rozhlédne se a pošeptá mu do ucha. "Nevěřte jim voni kecají. Jediným bohem jsem tady jenom já!"
Zatvrzelostí přichází jen nesnáze, touha po tom, kdo komu to více natře a ztráta energie končící únavou. Vždy jediným vítězem konfliktů je - zbytečnost. Nakonec i ignorace tichem bývá někdy dobrým soudcem.
Safra, Jiří. Napsané to dílo máš opravdu pěkně.*

18.10.2023 13:43:26 | šerý

ze všeho nejvíc mi to přijde zbytečné...nic se nezmění a soudek s černou žlučí zase trochu přetéká

18.10.2023 08:59:03 | stormeater

věci se nedějí nám, ale pro nás...;)

18.10.2023 08:07:01 | Sonador

On za to nemůže, kamaráde. Když má někdo (patrně z dětství) mindráků plnou řiť a šrámy na duši a (pravděpodobně) i na těle z toho, jak jím každý, včetně nejbližší rodiny opovrhoval, tak z něho nutně musí vyrůst hovado tíhnoucí k nenávisti všeho normálního a snaze najít si kamarády mezi odpadem světa, kam bohužel taková proruská misogynní troska patří...

18.10.2023 06:56:36 | Žluťák