Borůvky
Borůvky
Slunce je vykulený
a trochu nakřivo,
jak by ho malovala
opice v rauši.
Ale má sílu.
Má sílu
vytáhnout
z hlubin ženy
sladkej pach rozkladu.
Drzej bělásek
se usadil
na chladný kůži
a vykřikl
překvapen její lhostejností.
Sledovala to
prazdnejma, zlatejma očima.
Celá nahá ležela
v borůvkách
na kraji lesa.
Vosková panenka.
Modročernej nahrdelník
z otisků prstů
kolem krku.
Znal jsem ji.
Měla bílýho losa.
Někdy na něm jezdila
přes plantáže muchomůrek,
který vlastnil
její milenec.
A bydlela v obrovským
betonovým gramofonu,
kde se hudba
točí dokola
a jehla se
nikdy nezlomí.
Leží tu
už nějakej čas.
Občas se stavím
aby jí
nebylo smutno.
Je divný
že jí nikdo nehledá.
A že nikdo
nehledá
mě.
Poslední tipující: mkinka, Ž.l.u.ť.á.k., Iva Husárková, Bosorka9, Pelican, PIPSQUEAK, Marten, Kan, šuměnka
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk18.02.2026 08:22:16 Delirius Tremenson
Díky za komentáre! Zatím se tu rozkoukávám. Tohle je taková báseň na zkoušku, abych zjistil, jak moc to tu žije. Přesunul jsem se sem ze serveru Písmák.cz, kde jsem léta nepravidelně publikoval. Po nějakém čase, kdy jsem si psal jen do šuplíku, jsem se rozhodl opět něco zveřejnit a hle, tato možnost již na Písmáku chyběla. Bohužel to vypadá na konec této platformy...
20.02.2026 08:13:00 Anfádis
Už několik měsíců funguje nová platforma Písmakové.cz.
Jsou tam hodně lidi z Písmáku.
17.02.2026 16:39:32 Marten
...když se ztratíš, ještě živej - nikdo tě nehledá...to je ten horor...;-)ale text dobrý, atmosféru má...až surreální...
17.02.2026 14:21:22 šuměnka
už první sloka mne vtáhla
skvělej úvod a závěr boží
*
svět a jeho strana nahlá
na stromě rýha od paroží...
**
