Anotace: Veršovánka vznikla při práci, den po koncertě pana Plíhala, mě od večera bolely ještě od smíchu tváře a myšlenka přišla tak nenápadně. Vznikla tato krátkost, ale pokud se nad ní někdo alespoň trošku usměje, pak tu nezabírá místo zbytečně.
Stojím u soustruhu, teče mi nudla,
radost má ze zimy jak ocel ztuhla.
Jak zahřát se bez tebe je způsob jedinný,
tváře mi rozmrzaj tuhnou mi ledviny.
Dobré! :o) na co všecko člověk u soustružení nepřinde, že? A copak jsi vyráběl?
27.11.2007 22:11:00 | NikitaNikaT.