Balada o přežrané ženě

Jednou ráno kolem páte probudil mě děsný křik
podívám se na svou milou a dostal jsem hrozný tik
ležela tam pod peřinou a hrozně se svíjela
chudinka jedna malá průjem v sobě držela

Koukám se tak směle na ní, nemůžu jí pomoci
každý večer jí to říkám nežer tolik do noci
Nikdy mě však neposlechne a cpe se jak dobytek
Na toaletu ráno běží a převrací nábytek

Domem se pak nese úděsné to ječení,
mocný zvuk hlučných prdů a vzlykavé brečení.
Když milá má dlouze si trůní
a vzduch je naplňen, dusivou vůní.

Spořádá okurky, jogurt a hrášek
na strašný průjem pak bere si prášek.
Marné jsou rady mé, mé krásné paní
vše najednou stláská a potom pálí ji sraní.

Poraďte prosím Vás, pánové zkušení,
jaká to muka jsou nemáte tušení.
Co si mám počít? Můžete radu mi dát?
Jak donutit ženu mou, přestat tolik žrát?!