Láska Vodní paní

Když pára z hladiny z večera stoupá,
list padá ze stromu, chce se kolébat.
A Vodní paní se pod hladinou houpá,
bez měsíčního svitu není schopná spát.

Tu ryby laskají velkolepou ploutev,
břichem svým žlutavým zlatí hladinu.
Ona je překrásná, zeleně se dívá,
připlouvá v tanci pro svého hrdinu.

Leknín ji sluší, jak u pasu se bělá,
ve vlasech perla, od škeble dar.
Je celá zelená, chladná a tak smělá,
pro vodu jen žije, by nestihl ji zmar.

V rákosí je skrýše, v ní se ráda tulí,
když sumec obrovský z jezera připluje.
Zpívá si o vodě a o tajemné sluji,
v té mokré posteli se s ním něžně miluje.