hulení

Kouřím si v parku balenou travičku
v tom vidím z trávníku zvednout se lavičku
skloní se ke mně a povídá vole
schopný jsi vykouřit trávy snad pole

S děsem v očích z parku se zvednu
najednou slyším promluvit bednu
zhulený poslouchám tu krabici dřeva
proč pořád hulíš je ti to třeba?

S obavou o zdraví zahodím jointa
najednou kolem mě mravenců fronta
Utíkám k domovu se slzami v očích
co to bylo za sny a proč hlava se točí?

A tak jsem přestal kouřit ty rostliny
a přestal jsem mít navždy ty vidiny