Závistivá.

Dušička mužům jenom zaplesá,
točí se hlava,točí se nebesa,
snad za to mohou šaty špatných střihů,
pohledem sklouznou vždy ženě do výstřihu.

V ústech mají sucho a třese se jim hlas,
zajisté vystavili jí na ně zbrajní pas.
chce si je pojistit, však marně hledá banku,
mužům se tak skýtá pohled jak na Montblanku.

Ty svoje poklady tak ukázat chce světu,
dost z nich je dobře vidět, část uvěznila v ghettu.
Stojí za to zhlédnout, co zanechala venku,
snad o dvě čísla menší má svoji podprsenku.

V tom jakýsi manžel si s údivem k ní stoup',
úžasem snad zkameněl,tak jako solný sloup.
"Manželko braň se, vždyť to ty přece umíš!"
Na muže jen vyhrkne: "Co tady na ni čumíš!"

Celá je rozladěna, pohled má harpyje:
"Proč jenom se ta coura něčím nezakryje?
Já přece nejsem žádná nelida,
ale vždyť ta ženská je přece nestyda!"

Přesto je vyjevená stejně jako on,
oba teď obdivují její silikon.
Ňadra jsou tedy její,peníze byly táty,
krásné jsou věru teď ty její implantáty.