O velbloudech

Velbloud pouští kráčel
velkou dunou písku.
Bágl s sebou vláčel,
opouštěl svou vísku.
Zahákl jej mezi hrby,
vydal se tak na cesty,
nechtěl slyšet další drby.
Ohledně své nevěsty.

Drby z místní oázy,
co vypráví osel koni,
že ho smutek provází.
Prý se trápí jenom pro ni.
Prý teskní po velbloudici
Štvali ho tím moc a moc.
Ukázal jim svou zadnici,
putoval už celou noc.

Koráb pouště k ránu přistál
v oáze své krásky.
Opět se jí dáti nebál,
vyznání své lásky.

A za čas kratičký,
v tom horku sluníčka,
běhaly dětičky.
Velbloudí zlatíčka.

Tak jako v pohádce;
zazvoní zvonec:
Příběh o velbloudech
má šťastný konec.