PŘEVTĚLENÍ

Dík za prosluněné povídání, nálada blbec přešla hned po napsání, mezitím se několikrát vrátila a zase několikrát kamsi utekla - v životě už to asi jinak nebude. Tedy aspoň doufám - od blbců se snažím zdrhat co nejdál, včetně blbců nálad ;-)) Posílám Ti pozdrav a šibalský úsměv od srdce i od ďolíkaté duše! :-D

01.12.2013 17:26:34 | Amonasr

Díky moc za tuto poznámku :-) Já tam chtěl dát hlavně tu píseň jako takovou. Že jsem natrefil zrovna na tu částečně dokumentární úpravu, byla náhoda. Ale schválně jsem to tam nechal, protože se mi zdálo, že to umocňuje nejen absurditu toho textu, ale právě i doby vzniku té písně a vlastně absurditu celého života. Tak s tímhle způsobem přijetí jsi mi Radko udělala velkou radost ;-)

30.11.2013 13:26:30 | Amonasr

:-D Anebo obojí dohromady - na co všechno Ty nepřijdeš. Tos mě zase jednou dostala... ;-)))

29.11.2013 13:52:44 | Amonasr

souhlas :)

http://www.youtube.com/watch?v=FGifhhvTMrg

29.11.2013 18:27:10 | Aťan

Fakt??? Já to elpíčko měl a už si to nevybavuju. Vím, že se to používalo různě v obou verzích, ale já považoval za správnou vždy jen tu „sluneční“ - původně jsem si myslel, že si to Mišík jen popletl, ale pak se mi to zalíbilo a ztotožnil jsem se s tím. Každopádně se mi líbí víc, je mnohem tajemnější ;-) S Mišíkem jsem se setkal v životě jen jednou, když jsme u mě na pokoji na jarovských kolejích v sedmdesátých letech zapíjeli tuším i s Janem Hrubým jejich koncert, ale na tohle jsem se ho nezeptal. Ale přidám z toho setkání zážitek – vzpomínám si, jak jsem z kazeťáku jako kulisu pouštěl staré pecky Olympicu a myslím, že oba se strašně divili, co to je, že je to dobrý a že to v životě neslyšeli. Což jsem nechápal, ale pak jsem si říkal, že možná skuteční umělci tohoto formátu nepotřebují znát ani svou konkurenci a že je to třeba i lepší, aby se nenechali ovlivnit a byli sví. Ale možná si ze mě jen dělali v tom všeobecném alkoholovém opojení a rozverné náladě srandu. :-D Každopádně pak do kolejní kroniky na památku nakreslili něco taky strašně vtipného, ale zde nepublikovatelného, před očima to mám ještě dnes. Byly to pěkný čísla :-D

Toho Krause jsem si teď vyhledal na youtube a pro mladší generace je to skutečně asi hodně zajímavá verze, možná i bližší vnímání současné doby. Já na té originální Mišíkově a Hladíkově verzi ale vyrůstal a žádná jiná už ji u mě nemůže nikdy překonat – mám to spojené s tehdejší atmosférou jako pro mě jednoznačně nejdůležitější skladbu. Někde jsem četl vyjádření, že to je generační píseň – nevím, jestli pro všechny, ale pro mě na 100% :-)

29.11.2013 13:47:19 | Amonasr

V tom případě se raděj nepřevtěluj :-)))

29.11.2013 13:55:41 | Amonasr

Já tě stejně žeru - i bez ohledu na tipy :-D Ty mě k tomu převtělení ponoukáš tak, že se skoro nedá ani odolat… Jen aby Tě to pak nevyděsilo, to víš, o tom nerozhoduju já, do koho se převtělím, ale moje zelená žabička na záchodovém prkénku – co když to příště bude do panáčka s kropenkou se svěcenou vodou…? ;-))

29.11.2013 14:57:07 | Amonasr

Díky za rady, nejsou od věci :-)) Ten hrob je ale sluneční (přiložený klip je pojmenovaný chybně), takže zespoda docela hřeje, asi jako rozpálená plotna, slunce ještě úplně nevychladlo. A za rohem už vidím strážníka a podrážky se začínají lepit, tak raději běžím – hezkej den! :-) Ještě se uvidíme ;-)

29.11.2013 08:49:00 | Amonasr

Tak, teď už to sem můžu napsat. Nenazval bych to parodií, ale něčím jako humornou nadsázkou. Napsal jsem to v rozpoložení, kdy jsem potřeboval překrýt jeden ne úplně dobrý pocit z některých dost odpudivých lidí na jedné společenské akci (říká se jim „holubí letka“, jsou to takoví profesionální vyžírkové - falešní „novináři“, a tentokrát se tam přemnožili a chovali se obzvlášť eklhaft). Zároveň jsem si pro rozšíření obzorů a přechod na jiné myšlenky chtěl přečíst něco od jednoho mladého moderního básníka, který je i zde občas citován, tu obdivně, tu s despektem, a já od něj nikdy nic nečetl. Tak jsem si na webu něco našel, nebylo to špatné, jak jsem předpojatě očekával, mělo to fakt něco do sebe, a tak jsem začal přemýšlet nad tím, jak se asi takový styl píše. A dostal jsem chuť něco na ten způsob zkusit. Skutečně jsem se převtělil do svého antipodu (někde v antihmotě), nasál formální atmosféru té cizí tvorby, pokusil se odbourat své zažité přístupy, smíchal to s tím amonasraným pocitem, co ve mně dřepěl, a pak se to vydalo na rychlou asi pětiminutovou cestu ven z mého básnického střeva. Myslel jsem to i jako určitou provokaci, jsem štír a bez občasného provokování bych umřel. Takže vlastně sám nevím, co to ze mě vypadlo, ale po zdejších komentářích jsem to adoptoval a nemůžu slíbit, že tomu někdy nepořídím bratříčka (nebo sestřičku?). ;-) Asi tak… Jo, a dost se mi pak ulevilo, takže se mi to osvědčilo i jako analgetikum :-D

A pokud by někdo jiný chtěl začít křičet, ať se nesrovnávám s nějakým moderním básnictvím - já se nesrovnávám, ani v nejmenším. Jen jsem chtěl povystrčit tykadla ze své škatulky a přičichnout si - nic víc, nic míň... ;-)

29.11.2013 19:21:02 | Amonasr