Druhý den vánoční

Ten krásný čas,
druhý den vánoční.
Sníh padá zas,
rolničky v dálce zní,
jen smutný muž,
zahřívá lavičku.
Mráz jako rúž,
a vločky na víčku.

Ten smutný čas,
čas již se vydat k bytu.
Navzdory všem těm krás.
Jen s taškou z igelitu,
a v hlavě panika,
první krok nejtěžší je,
slib myslí utíká:
víc už se nenapije.

Tu náhle, z jeho igelitky,
vykoukne kapr. Bez výčitky:

„Kámo, chceš vědět, jak mi je?
Já přežil tydle divný svátky,
můžeš mě do vln hodit zpátky,
neb tebe stará zabije.“