Čajový dýchánek

Otevřu poštovní schránku,

a v ní najdu pozvánku.

Čtu Já papírový slon Vás zvu,

k čajovému dýchánku.

 

Adresa je z rubu psaná,

otočím a čtu si sama:

"Chyťte nos a v každé louži,

brána ke mně leží."

 

Oblečená v kožichu,

ten co šijí z červánků.

Vezmu s sebou pozvánku,

venku louží jak máků.

 

Chytnu nos a napětím  skočím,

a už mě papírový slon zdraví.

Čaj s letní láskou už se chystá.

V konvici vzpomínek sladce to bublá.

 

"Milá dámo, jdete včas!

Odpolední ráno je,

přesný čaje čas,

posaďte se, prosím Vás."

 

A hned začal historku,

jak si z čísel vařil polívku.

Takovou početni hádanku.

 

Osmička s trochou pětky

byla prý jak od maminky.

Trojka byla přesolená,

a z nuly hlava bolela.

 

Když nastal návratu čas,

ptám se kudy vrátit se zas.

Slon jen vezme starý atlas,

z nenaplněných lásek prach,

mi cukruje můj vlas.

 

V mžiku stojím u té louže,

od té doby hledám marně,

v každé louži tajnou bránu.

Jak se na dýchánek dostanu.