Dvě baterky

Noc je tichá, všechno spí,
jen já se v posteli převaluji.
Zavřu oči – a v tu chvíli
panty skříně tiše vrzají.

Natáhnu peřinu až po oči,
ve tmě se něco v rohu krčí.
Být dítě už hlasitě křičím,
teď jen tiše dýchám, přemýšlím.

Stín se pohnul už je pod postelí…
No jasně! Bubák se tam plíží!
Vzpomenu si, jak jsem se ho bála,
strachy se skoro počur.. - nedýchala.

Ale ne – bubák přece není!
Jsem dospělá, tohle má řešení.
Nahmatám lampu, rozsvítím světlo,
opatrně kouknu dolů něco se pohlo.

A tam? Dvě baterky se na mě dívají,
ocas se jen mrskne, slyším vrnění.
Kočka se protáhne, ve tmě,
asi ve skříni jí bylo těsně.

Tak zatím na delší dobu poslední báseň ze zážitkového domácího prostředí.