Dětství II.

Zas střípky z dětství dávné,

světla pozpátku v mlze se ztrácí,

výpravčí plácačkou mávne,

zapíská, a domů se vrací.

Rodiče na vlak dnes spěchají,

na poslední chvíli, večerní tmou,

poprvé lístky koupit mě nechají,

opakuji si posté tu mantrou mou,

dva celé, dva poloviční, Ostrava hlavní nádraží,

za oknem znuděná dívenka,

chlapečku kamže to byla ta jízdenka?

Kačeno zrychli vlak za chvíli vyráží!

Dívám se na ni s dospělou kuráží,

kouká se na mě jak starý mamlas.

Proč se ta dívenka hnedka tak uráží?

Doprčic, já řekl to nahlas!